Zero waste home

aneb bezodpadová domácnost

Bezodpadová domácnost - v dnešní době pro někoho super nápad, pro jiného sci-fi. Před pár lety se mi do rukou dostala kniha Domácnost bez odpadu. Její autorkou je Bea Johnson. Bea je pro mne přebornicí v oboru třídění odpadu.

Recyklaci zasvětila veškerý svůj život, vlastně se tím živí, pořádá různé přednášky a workshopy na toto téma. Představte si, její roční směsný odpad, to je ten, který už nemůže nějakým způsobem roztřídit či zrecyklovat, se vejde do jedné zavařovací sklenice! Myslím, že to je úžasné, ale ne každý z nás je schopen slavit "takové úspěchy". Důležité je ale se snažit a někde s něčím začít. Z mé zkušenosti je lepší postupně si zavádět do chodu domácnosti nové "bezodpadové vychytávky" a pomalu si na ně zvykat.

Nejméně náročné je dle mé zkušenosti používání látkových pytlíků na nakupování potravin, o nákupní tašce, kterou používáme opakovaně, ani nemluvím, to snad už dělá skoro každý.

Problém "bezodpadové koupelny" se mně vyřešil tak nějak sám. Před dvaceti lety jsem zjistila, že mi vadí parabeny a jakékoliv jiné konzervanty. Co to znamená? Nemůžu (a vlastně už ani nechci) používat žádné prostředky a výrobky, které toto obsahují - tzn. vlastně skoro všechno - šampony, sprchové gely, krémy, dekorativní kosmetiku, spreje, ale ani kapky do očí, vadí mi i výrobky, které prošly nějakou úpravou pomocí chloru - toaletní papír (bělený), kosmetické odličovací tampóny, ale i menstruační vložky. Když jsem všechno toto vyloučila, zjistila jsem, že mi to ani nechybí. Jak jsem někde četla, nenapatlám si na tělo nic, co bych i nesnědla. Vždyť kůže je náš největší orgán a dovedete si představit, kolik toho se skrz ní dostane do těla? Kolik chemie? No nic. Nechci tu nikoho děsit.