Ovčí vlna
Vlna je klasická surovina, která má nezastupitelné místo v textilním průmyslu. V poslední době se však začíná využívat vlna i ve stavebnictví jako výborný izolační materiál. Spřádat vlnu se naučili lidé již v neolitu. Zpracování vlny kvetlo v X. až XV. stol. po Kr. zejména v Německu a rozšířilo se do Nizozemí a odtud do Anglie, kde je dodnes nejlepší vlnařský průmysl. Bohužel v dnešní době není chov ovcí v České republice příliš rozšířený, a to především kvůli omezenému využívání jejich masa i vlny v průmyslu.
Na jedné ovečce vyrostou za rok nejméně 3 kg vlny, ale může to být i pětkrát tolik - záleží na plemeni. Stříhá se surová, takzvaná potní vlny a ukládá se jako celistvé rouno. Po odstranění nečistot, tuku a potu zůstane pouze asi 40 % spřadatelných vláken vhodných k využití v textilním průmyslu.
Pro potřeby plstění a předení je nejvhodnější vlna z oveček merino, romney marsh. Ovečky by se měly stříhat dvakrát ročně, zručný střihač za použití elektrického strojku zvládne jednu ovci ostříhat za několik minut, ruční stříhání je náročnější. Ostříhaná vlna se přebere, odstraní se hrubé nečistoty a slepence. Následně se vlna pere.
Praní vlny
Vlna se pere buď ručně nebo v pračkách určených pro praní vlny. Musí se dodržovat jistá pravidla, aby se vlna zbytečně nesrazila. Pokud vlnu pereme v ruce, použitá voda by měla mít stále stejnou teplotu, nejlépe teplotu okolního prostředí. Doporučuje se vlnu den předem namočit v nějakém škopku, tato první voda se dá použít jako výborné hnojivo na zahrádku. Druhý den začneme s praním, některé publikace uvádějí jako výborného pomocníka zvon na čištění odpadu. Z vlastní zkušenosti dávám přednost praní pouze v ruce. Zvon zbytečně vlnu zplstí. Vlnu dále mácháme tak dlouho, dokud není voda čistá. Vypranou vlnu ždímám v ruce a nechávám ji uschnout na sluníčku. Aby vlna dobře schla, měl by k ní vzduch mít přístup zdola i shora.
Česání vlny
Po usušení vlnu pročešeme. Vlna se češe na speciálních kartáčích, pokud je nemáme, můžeme v nouzi použít i hřebeny na psy. Nebo lze vlny česat na bubnových česačkách.
Barvení vlny
Vlněné česance lze barvit dvěma způsoby: rostlinnými barvivy nebo barvami hotovými. Barvení pomocí rostlin je velmi náročný proces. Jednodušší a dostupnější je barvení chemickými barvami např.: Cheds, Iberia. Vlna se vloží do předem připraveného roztoku, který má teplotu okolního prostředí. Pozor vlna nesmí utrpět teplotní šok! Pak by došlo k předčasnému zplstnatění. Pak se roztok s vlnou zahřívá k bodu varu, může se nechat i chvíli převařit. Doba vychládání by měla být stejně pozvolná jako doba zahřívání. Do roztoku je vhodné přidat trochu octa pro lepší ustálení barev. Po vychladnutí se vlna máchá tak dlouho, až je voda čirá.
Plsť
Plsť je výrobek vzniklý ze všemožně zkřížených a spolu pevně spojených zvířecích vláken, převážně ovčí vlny nebo králičí, lamí či psí srsti. Vzniká tak nikoliv tkaním, ale skládáním vláken. Rouno, v němž se vlákna plstěním a valchováním mezi sebou propletou a slepí, takže tvoří pevnou celistvou plochu podobnou látce tkané.
Plstění
Je zhotovování plsti ze sejmuté a připravené srsti zvířat. Tato výroba je prastará. Vlna byla vždy dobře dostupný materiál. Díky tomu se filcování hojně rozšířilo po světě. Mongolští pastevci využívají této techniky i dnes při zhotovování koberců a pokrývek na jurtu. Je mnoho způsobů plstění: valchování na valchách, šlapání nohama, použití dřevěných kopyt na výrobu bezešvých výrobků atd.
Techniky plstění
Suchá technika
Pomůckou, bez které se neobejdeme je plstící jehla. Ta má vybroušené ostré výstupky, kterými při vypichování do ovčího rouna nabírá jemná vlákna vlny a opakovaným pohybem je spojuje a tím se vlákna zhušťují - plstí. Na každou práci používáme molitan jako podložku.
Mokrá technika
Postupů je zde několik, záleží na druhu výrobku. Společnou pomůckou je mýdlo a voda. Mezi další pomůcky může patřit kus záclony, bublinková folie, valcha, šablony. Princip je stejný, vlna se poskládá do kolmých vrstev na sebe, pokape se mýdlovou vodou a přes záclonu se začne zlehka hladit. Když vlna začne držet tvar, záclona se může sundat a plstíme tak dlouho, až vznikne pevný filc.
Předení
Pomocí vřetánka
Vřetánko byla dřevěná tyčka, různé délky, která měla na jednom konci zářez nebo otvor pro snadnější uvázání nitě, na druhém konci špičku, na které při otáčení mohlo stát. Vřetánka různých tvarů a délek byla opatřena přeslenem - závažím umístěným na vřetánku podle toho, jakým způsobem přadlena předla. Přeslen fungoval při otáčení jako setrvačník. Spřádaný materiál držela přadlena v ruce, měla ho umístěný v koši vedle sebe nebo býval navinutý na přeslici - tyčce, kterou přadlena držela v ruce nebo ji měla postavenou poblíž. Otáčením vřetánka se svinutá příze na něj namotávala.
Pomocí kolovratu
Kolovrátek je jednoduché mechanické přádelnické zařízení, které slouží tvorbě lněné a konopné nitě i vlněné příze. Ručně předená vlákna se získávají na kolovratu kroucením a jako příze se navíjí na cívku, posazenou na vřeteně se šlapacím pohonem. Princip je podobný jako u šlapacího šicího stroje. Má hnací kolo a dole šlapku, kterou kolo poháníme. Kolo je s cívkou spojené provazem svázaným do tvaru osmičky - jedna část pohání kolo, druhá cívku, na niž se natáčí rouno. Na cívce je umístěná podkova s háčky nebo hřebíčky, za něž postupně zachycujeme spřádanou nit, aby se na cívku natáčela pravidelně. Síla vlákna záleží na přadleně.
Předení na kolovrátku představuje soukání z připraveného rouna, při němž se vlákna roztahují do požadované síly, současně se zkrucují a vzniklá příze se navíjí na cívku, nasazenou na nohou poháněném kolovrátku. V praxi to znamená, že levou rukou si připravujeme rouno do poměrně stejnoměrné síly vlákna, pravou rukou je stáčíme. Levou rukou přidržujeme i zbytek rouna, aby se celý chuchvalec nezatočil na cívku.
Skaní přízí
Když upředeme dvě cívky, musíme je seskat dohromady. Vlákna samotná jsou kroucená doprava, a kdybychom z nich chtěli něco uplést, pletenina bude nesouměrná, a proto se potáhne doprava. Neskaná příze je málo pevná a pletením by se roztáčela. Proto spojíme dvě vlákna z klubíček točením vřetene na druhou stranu - tak vytvoříme rovinu zákrutu. Tím, jak se dvě spojená vlákna rozmotávají, roztáčejí vřeteno a pevně se smotávají v jedno. Pokud takto spojíme dvě nitky, vznikne dvojnitka, je možné seskat i tři nitky, pak jde o trojnitku. To už je celkem silná příze. Z takto připravené příze lze teprve nyní něco uplést, ev. utkat.