O mně

Ahoj, jmenuji se Vendy a jsem ráda, že jste zavítali na mé stránky. Několik vět o mně a mé práci, která je mým velkým koníčkem.

Od malička mě bavilo tvořit, prý jsem si ani neuměla hrát, ale pořád jsem něco vyráběla. Šila jsem na panenky, dělala jim domečky a pokojíčky apod. Později jsem přešla z panenek na větší modely a začala šít na sebe, z různých materiálů jsem si vyráběla náušnice a náhrdelníky atd.

Tvůrčí neklid, jak to sama nazývám, mi zůstal i nadále. Mám neustálou potřebu stále něco tvořit. Měla jsem veliké štěstí a ve dvaadvaceti letech jsem potkala svého manžela Tomáše. Dva roky před našem seznámením si koupil staré stavení v Chlumečku u Křemže. Stateček byl v celkem špatném stavu, už deset let společně pracujeme na jeho rekonstrukci, což nás oba hodně baví. Snažíme se vše dělat svépomocí a máme z naší práce pak větší radost. Hlavně já zde mohu uspokojit svůj tvůrčí neklid.

Protože k stavení patří i docela velká zahrada, která nejde kosit sekačkou, pořídili jsme si už před deseti lety na spásání trávy pár oveček. A tady to vše začalo…

Ovečky plnily svůj úkol výborně, přes léto fungovaly jako „živé sekačky“, na podzim jsme pak některé „šoupli“ do mrazáku. Jediné, co jsme nevyužili, byla vlna. Bylo mi líto té ostříhané vlny, kterou nikdo nechtěl a házeli jsme ji do hnoje. Až pak jednou jsem viděla v nějakém časopise plstěné výrobky a moc mě to zaujalo. Dnes je plstění všeobecně známé, ale před těmi deseti lety tomu tak nebylo. Nedařilo se mi sehnat žádnou literaturu zabývající se tímto zpracováním vlny. Tak jsem se jednou odhodlala sama, vyprala jsem si malý chomáček vlny, obarvila ho na modro a udělala z něj mé první tři kuličky! Měla jsem z toho velikou radost. Po čase jsem se dostala i literatuře, kde byla technika plstění popsaná.

Od té doby jsem nepřestala plstit, tato technika mě naprosto uchvátila. Metodou pokusu a omylu jsem se sama naučila vyrábět různé věci, navštívila jsem pouze kurzy plstění klobouků v Praze. Část vlny si sama zpracovávám od začátku, měli jsme s manželem pár pokusů o ostříhání oveček, ale protože po našem „řádění“ vypadaly jako velbloudi, přenecháváme tuto práci našemu kamarádovi Jiřímu. Po ostříhání si vyberu tu hezčí vlnu, v ruce ji vyperu, usuším na sluníčku, vyčešu na bubnové česačce, obarvím a pak už hurá na věc… (Více o zpracování vlny v sekci Projekty.)

Občas se mě někdo ptá, jak mne může bavit stále jen plstit? Na vlně mi přijde úchvatné právě to, že z ní lze udělat skoro všechno: hračky, oděvní a bytové doplňky, oblečení, různé pokrývky hlavy, boty a bačkorky.

O pár let později….

Od napsání předchozích odstavců uběhlo pár let…. Během tohoto času došlo u nás k příjemným změnám. Moje „závislost“ na tvoření z ovčí vlny mě neopustila.., a tak mi Tomáš vytvořil z části našeho statečku dílnu – rukodílnu. Vybrali jsme pro rukodílnu část bývalého hospodářského stavení, kde dříve měli ustájené koně. Celý prostor je zařízen do přírodního stylu. Vše od podlahy až po strop je ze dřeva.  Rukodílnou proudí příjemná energie nenarušená žádnou novodobou technikou ani  umělým materiálem.

V rukodílně pořádám různé kurzy plstění, občas se věnuji i jiným technikám. Jedna část kurzů je určena pro školy a školky. Druhá část kurzů je pro veřejnost. Přes léto pak  zde probíhají příměstské tábory s tvořivou tématikou.

Rozrostl se nám také počet zvířátek. Kromě oveček, které stále máme, nám přibylo pár koček, deset slepiček a spousta ryb. Tomáš stihl za ty roky vybudovat již druhý rybník, kde chováme různé druhy ryb. Vloni jsem od Ježíška dostala celkem netradiční dárek, a to dvě lamy alpaky. Jmenují se Theo a Dora. Jsou nádherní – přijeďte se na ně podívat :). Pokud se vše vydaří, mělo by se narodit i malé lamátko. 🙂 Občas k nám zavítají víceméně nezvaní hosté, kteří se zdrží chvíli a rychle zmizí – pravidelně nás navštěvuje vydra s mláďaty. Nebo se u nás pod slepičárnou a v přilehlé tůňce delší dobu zabydlela nutrie. Naopak námi oblíbeným a očekávaným hostem je ledňáček. Je to nádhera dívat se, jak se vyhřívá na okraji rybníka, vmžiku uloví rybičku a odlétá pryč.

Pokud pojedete okolo a budete mít čas. Zastavte se… 🙂